Srdce v klidovém stavu bylo dříve považováno za zařízení fungující jako metronom, pravidelně a rovnoměrně bijící. Dnes však vědci a lékaři vědí, že tomu tak zdaleka není. Rytmus zdravého srdce — dokonce i v klidu — je překvapivě nepravidelný, přičemž intervaly mezi jednotlivými údery se neustále mění. Tato přirozená změna v čase mezi srdečními údery se nazývá VARIABILITA SRDEČNÍHO TEPU (Heart Rate Variability HRV).
HRV měří změny srdeční frekvence od tepu k tepu. Diagram ukazuje tři údery zaznamenané na EKG. Můžeme si všimnout různých časových intervalů mezi jednotlivými údery, což vytváří odlišné okamžité hodnoty srdeční frekvence (v tepech za minutu) pro každý interval.
Normální variabilita srdeční frekvence je výsledkem vzájemného působení dvou větví autonomního nervového systému (ANS), který reguluje většinu vnitřních funkcí těla. Sympatikus srdeční rytmus zrychluje, zatímco parasympatikus (nervus vagus) ho zpomaluje. Tyto větve neustále spolupracují, aby udržely srdeční činnost v optimálním rozmezí a umožnily adekvátní reakce na vnější i vnitřní změny. Analýza HRV tedy poskytuje dynamický pohled na činnost autonomního nervového systému.
Změny srdeční frekvence z okamžiku na okamžik často unikají pozornosti, když se měří průměrná srdeční frekvence (např. lékař zjistí, že vaše tepová frekvence je 70 tepů za minutu). Technologie koherence HRV od HeartMath však umožňuje sledovat proměnlivost srdečního rytmu v reálném čase. Pomocí údajů z pulzu zobrazuje průběh HRV — přirozené zvyšování a snižování srdeční frekvence.
